Zápisky z Porta vol.1

Tak jo. Jsem v Portugalsku. Už celý týden. Byl to ovšem tak vydařený týden, že bych si ho jen velmi nerad zopakoval. Hodiny prosezené u počítače v hostelu, neustálé obvolávání, obepisování, otravování a dohadování se s lidma, kteří mi mnohdy ani nerozumí, většinou však ani neodepíšou. Daleko k oceánu, v kapse pár éček na víno a chuť na všechno se vykašlat a prostě vzít prkno a jít konečně do vody. Na tenhle moment jsem si však měl ještě pár dní počkat, i když chuť rostla exponenciálně s každým inzerátem, nebo telefonátem.

P9308298.JPG

Měl jsem štěstí, že jsem potkal Máru, pohodového týpka, který tady je rovněž na stáži v jednom grafickém studiu. Mára mi laskavě poskytl jeden ze svých bytů (ano hotový realitní magnát v této nelehké době v Portu) a vytáhl mi tak největší trn z paty tím, že mě dostal na pár dní z hostelu. Co bude dál, to netuším. Tyto řádky totiž vznikají přímo v útulném pokoji Márova bytu se sympatickým balkónkem, spolubydlícím Hirem z japonska a portugalkou, která mi nerozumí. Nemůžu jí to však mít za zlé, protože jsem na tom úplně stejně…

Tímto jsem vám trochu nastínil situaci a rozpoložení, ve kterém se nacházím. A teď pro změnu na úplný začátek. Přijel jsem tady na pracovní stáž do organizace CIIMAR, jak s oblibou říkám, spojit příjemné s užitečným. CIIMAR se zabývá studiem oceánu a sídlí v parádní budově přímo na konci mola na městské pláži Matosinhos – Terminal de Cruzeiros. Kromě laboratoří CIIMAR, které okupují druhé nadzemní podlaží tohoto architektonického skvostu, budova slouží také jako nástupní terminál na zaoceánské parníky. Takže v průměru 2x týdně tady očumuju obří lodě, „plovoucí města“ a jde mi z toho hlava kolem.

Pracuji ve skupině Endocrine disruptors and Emergent contaminants – tedy v týmu zabývajícím se toxikologickým výzkumem ekosystému oceánu a zdejších organismů. Téma zajímavé, leč čtenářům asociující pravděpodobně něco ve stylu španělské vesnice. Proto vás nebudu mučit a zabíhat do detailů. Měl jsem štěstí na šéfa, který se ukázal jako velký pohodář a dopřál mi dostatek volnosti pro mé zhýralé aktivity v portugalských vlnách. Myslím, že jsem našel ideální poměr mezi prací a zábavou, jelikož Miguel (šéfík) při každé schůzce hlásil něco ve stylu: „Oh very nice, nice progress, you are moving fast!“. Myslím, že s tím má co dělat taky portugalský rytmus, který je přeci jen o nějaký ten rychlostní stupeň pomalejší než upocený a udýchaný styl v česku. Jasně, portugalská ekonomika hovoří za své, ale přesto, filozofie místních se mi líbí. Nežijí jen v práci, ale taky mimo ni, na co zdá se spousta lidí u nás zapomíná.

PA148301.JPG

Zpět ale k situaci s ubytováním. Na začátku jsem si chtěl zapisovat věci postupně, a psát něco jako normální blog. Nedělám si iluze, že by to někoho zajímalo, ale spíš pro sebe. Jenže od posledního otevření tohoto dokumentu (u Máry na bytě) uběhly téměř 2 měsíce. Jo Vítku, bloger z tebe asi nikdy nebude. Nezbývá než vyškrtnout tuto položku z listu potenciálních zaměstnání a neztrácet hlavu. Po tom co jsem tedy minule popsal svůj vzrušující první týden v Portu, jsem dopil láhev červeného z oblasti Douro za 2 éčka (možná trochu zavádějící, ale opravdu není problém tady za takovou cenu sehnat výborné víno, další bod pro portugalce) a trochu deprimovaný usnul. Věci se ale měly brzo dát do pohybu a křivka ukazující naléhavost mé situace, doposud nezřízeně oscilující většinu času v kritických hodnotách, se měla ustálit. „Living on the edge bro, that‘s what you like“, říkal jsem si, když jsem propadal panice. Nicméně moje bankovní konto úplně nesouhlasilo a „living on the edge“, jakkoli lákavé a vzrušující, se ukázalo jako dlouhodobě neudržitelné a poněkud ztrátové. A tak jsem poznal Fernanda.

Fernandu, je 65 letý architekt a malíř, bývalý vysokoškolský profesor, který se dostal do těžké životní situace (muito difícil) ztrátou zaměstnání, a rozhodl se pronajímat pokoj ve své staré vilce někde na rozhraní Porta a Matosinhos. Fernandu je taky prvotřídní sběrač. Jeho dům vypadá trochu jako vetešnictví a všude jsou zbytky jeho práce, štosy novin, knihy, obrazy a harampádí všeho druhu. Připomínky dob jeho zašlé slávy, kdy v těchto prostorách provozoval vlastní architektonický ateliér. Rozhodně ale nehází flintu do žita a obráží snad každou vernisáž ve městě a tak pravidelně nechodí spát dříve než v 6 ráno. Díky spamování fb skupin Casas/quartos para arendar no Porto a Erasmus in Porto, jsme se seznámili a po dvou prohlídkách si podali ruce a klíče od mého nového dočasného domova.

P9278285.JPG

Tímto končí kapitola, kterou bych nazval asi „Nomad, nebo lépe, Homeless v Portu“. Křivka se dočista ustálila na hodnotách symbolizujících klid a mír a já naskočil do pravidelných kolejí každodenní rutiny. Práce, procházka po pláži, „sitting on the dock of the bay“, občas nějaké to pivko a pokud jsou podmínky tak SURF. Příjemné po tom všem.

P9248234.JPG

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s